Přesazené macešky |
Pestrobarevné macešky neboli violky byly zahradníky téměř tak oblíbené jako sama královna květin, růže. Příroda poskytla ke šlechtění v nejrůznějších koutech světa kolem 500 druhů této rostlinky. I u nás jich roste několik, ano, patří k nim i jedna z prvních jarních kytiček trhaných pro ozdobu a vůni pokojů – violka vonná neboli fialka (Viola odorata). Od jara do pozdního léta pak rozkvétají další druhy, v lukách a polích violka rolní (Viola arvensis) a violka trojbarevná (Viola tricolor), ve vlhkých hájích Violka bahenní (Viola palustris), ve stínu vzrostlých stromů pak violka psí (Viola caina) a violka chlumní (Viola connina). Jejich květy jsou drobné, barvy přecházejí od bílé přes žlutou ke světle modré a fialové.
Křížením přírodních druhů byla na počátku 19. století v Anglii vyšlechtěna maceška zahradní (Viola x wittrockiana) a právě ta pak v nesčetných podobách odrůd a variet ovládla okrasné zahrady. Její květ si uchoval pět křídlatě uspořádaných lístků, ovšem jejich velikost a četnost barev se od těch přírodních velice vzdálila. Zůstal ovšem častý znak – tmavší skvrna uprostřed spodních lístků, která právě vyvolává dojem, jako by se na nás kvítek se sametových povrchem usmíval. Bílá, žlutá, karmínová, oranžová, cihlová, světle modrá, fialová a temně hnědá až inkoustově černá, to vše buď v poutavé ploše jednoho tónu, s čárkovitým žíháním, tmavou skvrnou nebo dokonce v několikabarevném provedení – málokterá květina může v četnosti barev maceškám konkurovat.
.
Macešky jsou dvouletky – přirozený výsev probíhá po dozrání prvních semen v červnu a červenci. Tyto rostlinky poprvé vykvetou drobnějšími květy ještě týž rok v září a říjnu a v mírném počasí nebo na dobře chráněném místě vlastně pokvetou celou zimu. Na jaře v dubnu a květnu pak nasadí do plného velkého květu a po něm odumírají – mezitím však cyklus vlastně může začít znova.
Také existují hybridní druhy, které rozkvétají na podzim a některé kvetou statečně i na sněhu, protože jsou mrazuvzdorné. Jiné druhy jsou pak naopak rané a vykvétají už začátkem března. Milovníci macešek si tedy přijdou na své po celý rok. Navíc pestrý záhonek nebo truhlík nebude nikdy nudný – jak budete postupně likvidovat a dosazovat další rostlinky, můžete střídat jejich barvy. Macešky si ovšem žádají dobrou půdu – pokud tedy takto obměňujete sazenice v nádobě, je třeba při nové výsadbě přidat dobře propustný substrát.
Viola wittrockiana - maceška zahradní |
Pro svou krásu a jednoduchost v pěstování dostala časem přezdívku hřbitovní kvítí,protože se hojně vysévala na hroby a tak se ze zahrádek začala vytrácet.Violky se do zahrad začínají vracet protože nově vyšlechtěné velkokvěté i drobnokvěté macešky nacházejí v zahradách široké uplatnění,dají se využít jak samostatně tak i v kombinaci s jinými rostlinami do záhonu i do různých nádob. Šlechtitelé se stále snaží vylepšit je aby byly odolné vůči vymrzání i vysokým teplotám, aby měly kompaktní růst,větší velikost a množství květů.
Dosud se podařílo vyšlechtit například poloplnou a kadeřavou macešku a také obří macešku (Colossus), jejíž květy mají průměr až 12 centimetrů.
.
Macešky se pěstují jako letničky,častěji však jako dvouletky. Pokud chceme, aby kvetly na podzim, vyséváme je začátkem června, pro jarní kvetení pak koncem července.
Semena vyséváme do jemného výsevního substrátu, nezasypáváme je jen je mírně přitlačíme.
Výsev po dobu klíčení zastíníme (při nezastínění vyklíčí menší počet rostlin) a udržujeme stále vlhký. Po vyklíčení je nutné zajístit rostlinkám dostatek světla, zhruba po čtyřech až šesti týdnech.
Macešky přesadíme po třech až čtyřech kusech do květináčků o průměru 10 cm nebo přímo na záhon do kypré humozní mírně kyselé zeminy.