Policie s přehledem. Pomáhat a chránit! Musela to být žena. Hodně krásná žena!

Policie s přehledem

Policista: Pro tentokrát to vyřešíme domluvou.
Já: A na čem se domluvíme?
Policista: My dva na ničem. JÁ vám domluvím.
Já: Jo takhle. Tak jo. A jak to bude probíhat?
Policista: Jednosměrkou se v protisměru nejezdí.
Já: Já vím. Už to neudělám.
Policista: No vidíte. Domluveno.




Poznámka: Stalo se Michelle. Policisté na západě jsou prostě skvělí!!

Jen jeden lístek do dětství...tři zlaté vlasy Děda Vševěda.

Tři zlaté vlasy Děda Vševěda  (klikněte pro zvětšení)

Jeden lístek do dětství prosím....

— Dobrý den. Jeden lístek prosím vás. Jenom tam.
— Jenom tam neprodáváme. Pouze zpáteční!
— No tak dobře, tak mi dejte zpáteční. Na dnešek!
— Na dnešek už dávno nemáme.
— A na kdy máte? Potřebuju to na co nejdřív! Je to moc nutné!
— Nejdřív… hm, promiňte, až za rok.
— Tak aspoň za rok… Celodenní prosím vás!
— Celodenní nejsou povoleny!
— Tak aspoň na hodinu!
— Teď jsou volné jenom jednominutové!
— Dobře, tak mi dejte ten na jednu minutu!
— Počkejte… Měla bych tu tříhodinový, ale až za dva roky…
— Ne, to ne, dejte mi ten za rok na minutu!
— Dobrá… takže: jeden zpáteční, za rok, na jednu minutu. Správně? Takhle si to přejete? Mám to vytisknout?
— Ano!
— Tak, tady je jeden lísteček do dětství!
— Moc děkuju!
— Můžu se vás na něco zeptat? — No jistě.
— Jen na jednu minutu… Co tam budete dělat? Co můžete za jednu minutu stihnout…? 

— Strašně pevně, co nejpevněji obejmu svoje rodiče, oba najednou!!!

Cibulové velikonoce. Příběh barvení vajíček ve slupkách od cibule.

Cibulové velikonoce

PADESÁT ODSTÍNŮ HNĚDI

Vždy barvím vajíčka ve slupkách od cibule. Mám ráda tu nádhernou výslednou barvu. Taky tak barví vajíčka moje máma, babičky a nejspíš i prababičky postupovali stejně...

Před týdnem jsem zahlédla na internetu článek o tom, jak nabarvit vajíčka červenou řepou na červeno, červeným zelím namodro, kurkumou nažluto, směsi kurkumy a borůvek na zeleno. Právě tu slíbenou smaragdově zelenou barvu jsem neustála. Nakoupila jsem vše potřebné a pustili jsme se do toho spolu s naší domácí paní Evou.

A tak, paní Eva, Martin a já jsme strávili krásný večer, během kterého jsme vypili lahvinku vina, Martin stihl vykouzlit večeři, obarvili jsme celou kuchyň - sporák, dřez, prkénka a ještě spoustu věcí....,

 v podstatě se neobarvili jen vajíčka a tak, nakonec, všechny museli skončit v cibulových šlupkách (výsledek můžete vidět na fotce). Nasmáli jsme se a naše vajíčka paní Eva výstižně pojmenovala "padesát odstínů hnědi".

PŘEJEME KRÁSNÉ VELIKONOCE !

Naprosto k neuvěření po dvaceti letech v USA všude dobře, doma nejlépe

Sluneční světlo svobody západu a úvaha Čechoameričanky

Sluneční světlo svobody západu a úvaha Čechoameričanky

Po dvaceti letech v USA, kde služby fungují nadstandardně (pominu-li služby zdravotních pojišťoven, ty odmítají hradit i to, co je ve smlouvě ), se učím trpělivosti a nechápavě vnímám nefungování služeb. Nové boty, které se po pár týdnech rozpadnou, nelze vrátit, ale musí se vyplnit reklamační formulář a čekat měsíc na verdikt (chybí jen soudní řízení), to je těžký oříšek pro člověka navyklého nakoupit si kvantum oblečení, vyzkoušet je doma nebo chvíli nosit a pak vrátit do obchodu cokoliv, co nevypadá dobře nebo se nelíbí a bez udání důvodu pro navrácení zboží dostane zákazník omluvu od prodejce a peníze zpátky.

Když jsem v úterý ráno přišla na autobusovou zastávku (na cestě do práce), byla tam cedule, že zastávka je dočasně zrušena. Bez varování. Prostě smůla. Do práce ať se dostane každý jak chce.

 Ač řidiči autobusů dostali papír s náhradní zastávkou, kde mají zastavit, oni tam odmítají jezdit. Naprosto k neuvěření. Člověk musí prosit řidiče autobusu, aby zastavil tam, kde to má nařízeno a on nevrle odpoví, že to neudělá, protože je iritován změnou v trase v důsledku opravy silnice. Konec diskuse.

Lidé ve službách z nějakého důvodu vnímají zákazníky jako otravný hmyz. Nevím, proč. Všechny zkušenosti ze života v ČR (očima někoho, kdo žil léta jinde) vstřebávám. Negativa i pozitiva.

A těším se, až si v zimě užiju funkčních služeb a pozitivního naladění věčně (ač uměle) usměvavých lidí v USA, ale pak se budu těšit na návrat do ČR, kde se lidé sice jeví jako věčně nespokojeni morousi, ale jsou jaksi autentičtí (ač to občas otravuje), ale funguje tady jakási normalita (třebaže občas vypadá jako nekorektnost, neférovost) a je tady svoboda (a čert vem zasmušilé řidiče autobusů či nevstřícné prodavače).

Janae Bradley

Suguperge! Sdígilígim naga wegeb!

„Magamigi! Cogo tugu děgelagáš?“

Můj ranní dialog s dcerou studující základku probíhal běžně:
„Vstávej-zuby-čaj, s nikým cizím se nebav, ani si od něj nic neber!
„Ještě pětikábli na pytlíček, maminko….“
Mince na „pytlíček“ byla součástí ranního šrumce. Ovšem kdo bůra od mé dcery inkasuje, kde a proč pytlíček vydává, na to jsem se v domácím frmolu nikdy nezeptala. 
Ale dítě normálně rostlo, takže měsíční kilo mizející ve virtuálním pytli mě nebolelo.
Dokud jsem nezavítala do Copy general a mladík přede mnou nevyhrknul:
„Nemáte ty malý pytlíčky za pět korun? Takový ty na knoflíky…“
„Myslíš na hulení. Nemáme.“ Řekl věcně prodavač a fronta se kulišácky zavlnila.
„Někdy je to na knoflíky, jindy na šroubky, ale dávaj do toho drogy.“
Na hulení!!? Takže proto si včera solila čaj!
Vzpomněla jsem si, jak jsem na něčí na svatbě spokla nazelenalý koláček a pak už nešlo nic vrátit. „Dej si Snickersku a kafe se solí“ radil mi kamarád.
Poprvé na druhém stupni jsem Johance projela aktovku. Místo marihuany byl v Kinder vajíčku srolovaný pytlíček se zbytkem bílého prášku… Není to marihuana, je to kokain!
Tak proto vyhrála celoškolní závod ve vrhu koulí, ke které vůbec nemá vztah!
Štítivě zkoumám strukturu krystalů a googluju. Nahnědlá zažloutlost naznačuje, že půjde o prachsprostý speed. Proto mluví jako o překot a říká za každou slabikou „ga“ nebo „gu“. „Agahogoj magamigi“. V hlavě se mi rozjely feťácké fabulace. Dvě stě žáků školy se skládá po pětikorunách na gram pervitinu. Musím to zarazit. Běžím do školy. Dávám si kafe z automatu, když zavadím o název produktu „pytlíček“. Vhazuju pětikábli, chňapnu igelit a na záchodě otevřu. V pytlíčku si hoví hrstka nasekaných žužu v cukru.
Potkávám Johanku.
„Magamigi! Cogo tugu děgelagáš?“
„Nigic, šlaga jsegem jegenogom tagak kogolegem. 


Sociální sítě  Eva Turnová

Nový den rychlá chůze my a ti ostatní

Káva kafe a nový den s kávovarem se milujem

Rychlá chůze probudí nový den. Ovšem upalovat neznamená zlomit si nohu nebo vběhnout pod auto...

Bez kafe to nejde? Někdo je ráno neupotřebitelný a to trvá i celé dopoledne. Káva to dá. Ta někdy pomůže.


Která z následujících vět nejúčinněji muže odradí?

1) Jestli hned neodejdeš, zavolám policii.
2) Miluju tě, chci si tě vzít a mít s tebou děti.


Tak tedy "Dobrý den"! A na Start!