 |
| Plody dozrály a listy žloutnou |
Z Alegorií o dvanácti měsíčkách pro pilné zahrádkáře: Je tu listopad!
Už je to tak: Do dveří roku vkročil listopad, brach celý šedivý, zasmušilý;
Plášť má z cárů mlhoviny a na hlavě starý, plesnivý klobouk s posledními krvavými listy.
Zvedne-li ho vyrazí vichry nesoucí studené plískanice dešťů a prvních poryvů sněhové vánice.
Za ním se táhnou Dušičky všech těch, kteří už kdy navštívili tento svět, aby se podělily se současnými poutníky životem o chvíli být spolu.
Občas se i tomuto starci kmitne na tváři úsměv polechtá-li ho sluníčko svými zlatými prameny a dodá-li mu teplého pohlazení. To spolu pasou jeho rozdováděné šedavé beránky oblohou a pletou se do sítě posledních pavučin babímu létu.
 |
| Šípkové vitaminy |
Však už za dveřmi čeká prosinec, běloskvoucí stařec nesoucí advent.
Ale ještě stále vládne listopad. Chystá si svatému Martinu běloskvoucího koně; Bude-li studený dá zeleň lednu, však na svatou Kateřinu se jistě schováme už pod peřinu přestože na svatého Ondřeje kdy se s námi bude listopad už loučit, ještě naposledy se nám v duších, tělech ohřeje. Jestliže však Ondřej sněží sníh už si u nás asi sníh poleží...
Milý listopade, můžeš -li za svou šedivou tvář?
Máš vznést mezi nás první nástup k odpočinku a ke klidu....
To jsme už zapomněli. Promiň nám, nedočkavým.
